RYBA Jakub Jan Šimon (* 26. 10. 1765 Přeštice, + 8. 4. 1815 Rožmitál) - český pedagog a skladatel
Ryba studoval gymnázium u piaristů v Praze, po něm filosofii. Už tehdy zastával místo varhaníka u sv. Salvátora. Studií ale zanechal, musel vypomáhat nemocnému otci - venkovskému učiteli. Sám také nastoupil učitelskou dráhu; nejprve jako učitelský pomocník v Mníšku, od roku 1788 už jako učitel v Rožmitále. Oblíbil si klasicistickou poesii a filosofii a pod vlivem Voltaira a Rousseaua se stal stoupencem osvícenecké ideologie. I ve své pedagogické práci zdůrazňoval metodiku a nutnost ovládat teorii. Jako jeden z nejvzdělanějších kantorů své doby u nás ovládal několik jazyků.
J. J. Ryba je dnes znám především jako skladatel církevní hudby, napsal také přes 80 mší (mezi nimi i nejslavnější vánoční Hej, mistře!), ale ve své době proslul i jako skvělý pedagog. Učil děti nejen běžným předmětům, ale i "pravidlům společenským, slušnosti, dějinám vlasteneckým, začátkům zeměpisu, pravidlům zdravovědy a polního hospodářství". Ze školy odstranil tělesné tresty.
V Rožmitále obnovil kůr, vybudoval školní knihovnu, a usiloval dokonce o založení průmyslové školy. Kromě stovek kostelních skladeb komponoval i písně, symfonie apod. - celkem přes tisíc skladeb světských. Slohově prošel vývojem od raného klasicismu až po vyzrálý mozartovský styl s lidovými pastorálními prvky. Velká škoda, že ne všechno se z tohoto bohatství jeho invence a píle zachovalo. Roku 1817 vydal teoretický spis Počáteční a všeobecné základové k umění hudebním. Rozsáhlá byla i jeho činnost literární - spisy výchovné, překlady.
Svou činností získal si Ryba velkou úctu, ale i závist a pronásledování. K neutěšeným poměrům, v nichž žil, přispěla nemoc a Ryba si v záchvatu těžkomyslnosti vzal život. U jeho těla našli rozevřené Senekovy Rozpravy o nesmrtelnosti duše.